Historie farnosti do II. sv. války

Úvod
Kostel sv. Jana Křitele v Újezdu pod Troskami, jehož dějiny jsem se rozhodl popisovat leží v severních Čechách, v oblasti Českého ráje, na spojnici mezi městy Jičínem a Turnovem. V současné době je součástí farnosti Libuň. Laskavostí jáhna Jana Hrubého, správce fary v Újezdě mi byla k prostudování propůjčena # Pamětnice fary Újezdské, pod Troskami, založená l.P. 1882. Františkem Matouškem, 1. farářem.
Pamětnice je kniha formátu 25x40 cm, opatřená hnědými deskami polepenými plátnem, na rozích a ve hřbetu vyztužena kůží. Popsaná je zhruba z jedné třetiny, což představuje 137 stran textu. V pamětnici jsou vložené ještě různé volné listy od různých autorů. Použil jsem je k syntéze a konfrontaci s některými částmi textů.

Nejstarší záznamy
Dvoulist od P. Antonína Folgera z roku 1885 je nadepsán: „Co vypravují staré ouřední listiny o plebániích v Oujezdě (vikář: Turnovs.)  Z poznámek vyplývá, že P. Folger použil „Librum confirmationem  rozdílně číselně označené 1,3,4,6. Zároveň označil jednotlivé strany ze kterých čerpal. Pro tuto práci uvádím pouze závěr který je nadepsán:
„Výsledky z listin uvedených.
Poněvadž v Oujezdě byly dvě plebanie „Hoření  a „Dolení  a v Knihách Konfirmačních mimo let 1375 a 1407 není blíže vyznačeno, o které plebanii jest řeč: těžko sestavit řad plebanů při jednotlivých kostelích.

Plebánové v Oujezdě:
1356 Václav, bývalý plebán v Oujezdě stal se výměnou plebánem v Březině, kde jej
1356 Oujezdský plebán (jména neznámého) installoval.
1363 Zachariáš (bez pochyby v Dolním Oujezdě) zemřel toho roku.
1364 Blažej z Čečelic. Zdá se, že z neznámých příčin na faru ani nedosedl.
1364 Valentin z Jičína, nástupce Zachariášův, instalován Jičínským děkanem co plebán v Dolním Oujezdě. Pobyl tam až do své smrti tj: do roku 1375.
1366 Šebestian (bez pochyby plebán v Hořením Oujezdě) zemřel toho roku.
1366 Jan z Jeřic, teprve subdiacon, nástupce Šebestianův, inštalován Libuňským plebánem.
1375 Petr ze Slyvna, plebán v Dolením Oujezdě (nástupce Valentina) comutoval následujícího roku s plebánem Soboteckým Janem.
1376 Jan, předtím plebán v Sobotce.
1407 Plebán v Dolením Oujezdě (neznámého jména) instaluje kněze Jakuba co plebána v Libuni.

Patronove obou plebanií v Oujezdě
Hlavní patronové: Páni z Wartenberka seděním na Veseti.
Compatronové: Nižší šlechta z Oujezda a vůkolí, jménovitě: z Hrdoňovic, z Ktovy, z Boušku a td.
 P. Antonius Folger, 1885

Úvod do Farní kroniky
Laudetur Jesus Christus: In saecula saeculorum, Amen!  Těmito slovy začíná vlastní obsah pamětnice (v jazyce německém). Dále pokračuje přípisem patronátnímu úřadu v Turnově z něhož vyplývá odkaz na přípis No. 40430 s datem 23. září 1874 na Litoměřické konsistoři o povolení k zřízení samostatné fary v Újezdě pod Troskami. Dále je zde poukázáno na příjmy z obdržených pozemků ve 3 bodech:
a) Počítá se 12-15 strichů.
b) Dotace 600 fl. z církevního majetku.
c) Štola, podle důkazů Libuňského faráře čítala 16 fl. 50 Kr.

K přípisu jsou na druhé straně listu vydány poznámky ze kterých lze vyčíst následující informace: Starý kostel vyhořel 25. května 1866, když do něj při jedné bouři udeřil blesk (v poznámce uvádí farář Matoušek upřesnění. Kostel nebyl zasažen bleskem ale vzňal se od kostnice a požár zapálil i domek č. 4 patřící Krozovi.) Na základě rozhodnutí Litoměřické biskupské konsistoře No. 55941 obdrželo K.K. zastupitelstvo 2. října 1864 povolení k výstavbě nového kostela. Stavební plány vypracoval hraběcí stavební ředitel Josef Prevot a k datu 14. ledna 1866 byly schváleny pod číslem No. 66725. Stavba byla zahájena 23. května 1867 zároveň s pronájmem parcely.
Svěcení zvonů se konalo 17. 6. 1871 prostřednictvím Libuňského čestného kanovníka děkana P. Antonína Marka. (Poznámka v textu hovoří takto: „Velký zvon má jméno Jan Křtitel, prostřední Jan Nepomucký a malý Panna Maria.)

Vysvěcení kostela bylo provedeno od papežského litoměřického preláta P. Josefa Achermana dne 24. června 1871.
Vyzdvižení k filiálnímu kostelu se konalo přes administrativu Litoměřické biskupské konsistoře 23. září 1874 No. 40430.

Působení prvofaráře P. Antonína Matouška
Strana 5 až 15 pamětnice představuje zápisky P. Matouška. Pokouší se v nich zachytit situaci v oblasti před svým příchodem, tedy před rokem 1874. Píše, že od roku 1350 byly v Újezdě dva kostely, sv. Jana Křtitele (stál na místě dnešního znovuzbudovaného) a sv. apoštolů Filipa a Jakuba (stál na místě kde v současné době stojí škola). Kolem obou chrámů byly hřbitovy, které sloužily zároveň pro obce Ktová, Újezd a Seminová Lhota. U obou chrámů byly fary, které ovšem obě zanikly. P. Matoušek také uvádí, že obec v době jeho působení byla značně upadlá a že z původních 18 statků zbyly pouze dva. K farní obci přináležely též obce Roketnice a Želejov, které byly později přiděleny k Hrubé Skále (roku 1802), čímž ztratilo záduší v Újezdě asi 40 korců polí.
Kostel sv. apoštolů Filipa a Jakuba stál až do roku 1868, ovšem jako zřícenina od roku 1775, kdy byl zapálen bleskem, který zároveň zabil zvoníka Zikmunda. Zádušní pozemky měly zvláštní knihu ve které se vedly účty až do roku 1880. Kostel sv. apoštolů Filipa a Jakuba dlužil kostelu sv. Jana Křtile 635 zl. a tento dluh ztratil pozvolna smysl.
Kostel sv. Jana Křtitele (starý), shořel v roce 1866, nový se začal stavět v roce 1868 a dokončen byl v roce 1870 nákladem 19 tisíc zlatých. Obrazy pro kostel byly vytvořeny malířem Hellickem (r. 1880). V roce 1876 bylo započato s přebudováním fary. Uvažovalo se původně o 8112 zl. 50 kr. na financování přestavby fary, později byla částka snížena na 6185 zl. a výstavba svěřena Janu Mařanovi z Turnova. V poznámce z roku 1881 si P. Matoušek stěžuje na kvalitu celé stavby a je celkově roztrpčený z celé situace protože mu fara zvolna padala na hlavu.
V roce 1881 ztrácí také majitel Hruboskalského panství patronátní právo (okolnosti proč se tak stalo nejsou uvedeny) při chrámu sv. Jana Křtitele a toto právo přešlo na biskupa Litoměřického. Fara se tedy stala „beneficium liberae collationis .
27. února 1881 byla P. Pavlem Pelikavským, kvardianem v Turnově, posvěcena nová křížová cesta, kterou pro Újezdský kostel zhotovil akademický malíř P. František Majšaidr v Železném Brodě za cenu 567 zl. 94 kr. a za 20 zl. zhotovil ještě kříž na hlavní oltář.
13. června 1882 proběhla v Újezdě pod Troskami kanovnická vizitace o níž existuje pouze krátká zpráva, která upozorňuje na nutnost zabezpečení kostela proti požáru.
Za velikou událost považuje P. Matoušek intronizaci litoměřického biskupa Emmanuela Jana Kř. Schoebela dne 15. srpna 1882.
3. srpna 1883 zemřel P. František Matoušek, narozen 6. června 1841 ve Zlaté Olešnici, Semilský vikariát. Svěcen byl v roce 1865 a na faru instalován 21. září 1879 P. Janem Čermákem, děkanem v Turnově.

Přechodné období
Po smrti P. Matouška byl od 4. srpna 1883 (záznam konsistoře v Litoměřicích č. 5737) za prozatímního administratora ustanoven P. Vincenc Rameš, farář v Libuni. Spravoval Újezd pod Troskami do 20. prosince 1883, kdy byl do úřadu dosazen P. Václav Tesař.
V přechodném období dochází k dostavění školy v obci a jejímu církevnímu posvěcení. Vypořádání majetkových poměrů z pozůstalosti P. Matouška.
Velmi dojemně je zde zachycena atmosféra doby narození dcery korunní princezně Štěpánce, květnatou řečí té doby.

Období duchovní správy P. Václava Tesaře (1883 - 1908)
P. Václav Tesař se narodil 8. ledna 1843. Absolvoval gymnazijní studia v Jičíně, bohoslovecká v Litoměřicích. Vysvěcen byl 15. července 1867.
20. prosince 1883 ve 2 hodiny odpoledne byl za hřímání hmoždířů a veliké sešlosti lidu uveden na faru v Újezdě.

Rok 1884
P. Václav Tesař hodnotí počasí tohoto roku jako velmi mírné. Upozorňuje na vysázení stromořadí na přístupové cestě ke kostelu a k faře. Dále uvádí schválení přístavby zdejší fary nákladem kostelního jmění. Byla dokončena koncem srpna.
Došlo k řadě zlepšení stavebního rázu: schody ke kostelu, opravy farních zdí a vrat. Zároveň byl zvýšen plat ředitele kůru a měchošlapa.

Rok 1885
Mírná zima, sněhu napadlo málo. Za pomoci donátorů byl zakoupen fialový pluviál z kubánského damašku v ceně 120 zl.
V březnu toho roku byly podél farního pole směrem k hlavní silnici vysázeny stromy.

V květnu přišly mrazy a úroda toho roku byla nízká. Konaly se modlitby na vyprošení deště.
V tomto roce probíhá v Čechách oslava milenia smrti sv. Metoděje. Konají se četné poutě na Velehrad. Pro ty, kteří nemohou pro různé příčiny Velehrad navštívit, aby získali plnomocné odpustky, byly v jednotlivých diecézích ustanoveny některé kostely, kde za splnění určitých podmínek je možné plnomocné odpustky získat. Pro Újezd pod Troskami je takové náhradní poutní místo františkánský chrám v Turnově.
28. dubna podal farář fojtnímu komisariátu žádost o postavení mariánského oltáře v Újezdě.
V červnu dokončili újezdští občané silnici okresní silnici až po hřbitovní vrata. Do té doby zde byla pouze cesta „bahnem .
V tomto roce zemřel primas český arcibiskup Bedřich a došlo k úpravě platů duchovenstva. Farář měl pobírat 700 zl. ročně, farář s kaplanem 800 zl. a kaplan 350 zl. ročně. Farář dal tedy pozlatit kalich u pražského pasíře Jana Hirsche ze 18 zl. a zakoupil nové velum za 30 zl.

Rok 1886
Zima toho roku byla tuhá a trvala až do dubna. Obilí dobře přezimovalo a byla hojná úroda. Byla podána žádost o vymalování kostela, bylo pořízeno nové cínové lavaborum, nový kříž do sakristie a dvě kanonické tabulky. Ze zádušních peněz byly zakoupeny svícny na postranní oltáře. Přišlo též povolení na zřízení postranního mariánského oltáře.
K velké události toho roku došlo svěcením školy ve Ktové (obec přináleží dodnes ke kostelu Sv. Jana Křtitele v Újezdu pod Troskami). Ze zápisu je patrný důraz na spojení školství a duchovních hodnot.
Poprvé se pamětnice zmiňuje více demograficky a uvádí počty ze kterých si lze udělat určitou představu. V roce 1886 se v Újezdské farnosti narodilo 63 dětí (3 z toho byly narozeny mrtvé), oddáno bylo 13 párů a zemřelo 50 lidí. Ve škole bylo v Újezdě 152 dětí (ve dvou třídách), v Troskovicích 160 dětí (ve dvou třídách) a ve Ktové 80 dětí (v jedné třídě).

Rok 1887
Zima trvala až do dubna. Poznámka hovoří v tom smyslu, že se lidé v dubnu snažili pomocí tažení provazu stahnout sníh z obilí. Kde se tak stalo, obilí zůstalo „hluché !
Bylo zakoupeno množství nových liturgických předmětů: v ohni zlacený stříbrný kalich v ceně 130 zl., pláštík na ciborium v ceně 16 zl. a byl pozlacen pacifikál. Vše to bylo objednáno v křesťanské akademii v Praze.
V tomto roce se také Újezd dočkal mariánského bočního oltáře. Byl zhotoven ze dřeva v řezbářské a truhlářské dílně pana Kabeláče v Turnově. Oltářní obraz představuje neposkvrněné početí Panny Marie a namaloval ho akademický malíř Lhota v Praze. Pozlacení oltáře provedl pražský pozlacovač Adolf Waitzman. Oltář byl posvěcen 8. května za asistence libuňského děkana P. Vincence Rameše a mladějovského faráře P. Josefa Mikoláška.
V tomto období se rozšířilo broušení českých granátů, čímž se zvyšuje životní úroveň chudého lidu. Následkem toho se ovšem nedostává pracovních sil k zemědělské práci. Také klesly ceny obilí.
V přifařené obci Hrdoňovice byl v tomto roce zřízen dobrovolný hasičský sbor a o tři roky dříve zřízená zvonice začala sloužit zároveň jako kaplička. 15. srpna byl církevně posvěcen obraz Nanebevzetí Panny Marie a malý oltáříček, které byly v kapličce umístěny.
Demografická zpráva toho roku je obdobná jako roku předcházejícího: 82 narozených dětí (z toho 3 mrtvé, 13 nemanželských), zemřelo 59 osob, oddáno bylo 18 párů.

Rok 1888
Proběhla velmi krutá zima: „nejstarší lidé tolik sněhu nepamatují . P. Tesař často uvádí údaje o počasí tohoto roku. Z toho vyplývá, že zemědělská produkce byla velmi silným námětem v této oblasti a zřejmě i předmětem častých modliteb za počasí.
V tomto roce byl v obci Újezd pod Troskami zřízen sbor dobrovolných hasičů a zakoupena nová stříkačka.
Chrám byl toho roku konečně vymalován nákladem 1250 zl. pražským malířem Janem Müllerem a 21. října na slavnost  Posvěcení chrámu  opět vysvěcen.
Demografická zpráva: 68 narozených dětí (z toho 1 mrtvé, 10 nemanželských), oddáno bylo 21 párů, zemřelo 60 osob.

Rok 1889
Počasí velmi příznivé, úroda bohatá.
3. června zavítal do farnosti litoměřický biskup Dr. Emanuel Jan Schoebel, vykonal kanovnickou visitaci a udílel biřmování. Spolu s ním přicestoval papežský prelát František Deml, turnovský děkan Josef Němeček s tajemníkem P. Josefem Štěrbou. K této návštěvě byly postaveny dvě slavobrány (jednu postavili přifařené obce a druhou místní hasičský sbor).
P. Tesař líčí průběh této visitace s mnoha podrobnostmi. Vedle mše svaté, s homilií na téma „Církev katolická jest neomylná , zde bylo 401 osob biřmováno. Biskupská visitace trvala od 7 hodin od rána do 4 hodin odpoledne. Pod tímto odstavcem je uvedeno číslo: „N 84390 , zřejmě jako protokolární informace k případnému dohledání. Farář obdržel od litoměřického biskupa právo nosit „Collare canonicum .
Demografická zpráva: narodilo se 64 dětí (z toho 2 mrtvé), zemřelo 51 lidí, oddáno bylo 17 párů, ve farnosti bylo 1912 katolíků, 4 židé.

Rok 1890
Obec Ktová se rozhodla postavit „na slušném místě  mariánskou sochu. V této obci vypukl též velký požár, který zničil 6 usedlostí a přilehlé hospodářské stavení. Protože pojištění bylo velmi nízké, mluví P. Tesař o veliké bídě, která po tomto požáru následovala. Příčina požáru nebyla zjištěna.
18. května spadla z hradu Trosky, ze skály zvané „Baba  devatenáctiletá dívka Anna Drbohlavová, která si poranila mozek do té míry, že druhý den zemřela. Autor zřejmě tento příspěvek uvádí jako námět morality pro své následovníky.
Kostel byl toho roku opatřen hromosvodem.
Demografická zpráva: 1886 katolíků, 5 židů, narodilo se 90 dětí (z toho 2 mrtvé), zemřelo 45 osob, oddáno bylo 9 párů.

Rok 1891
Toho roku bylo na pustém kostelním pozemku pod kostelem vysázeno 31 kaštanů a 20 lip nákladem zádušní pokladny.
Objevil se zde také spiritismus. Šířil se z blízkého Rovenska a pisatel o něm píše těmito slovy: „Pobloudilci ti věří, že lze duchy zemřelých z krajin věčnosti povolat, a že tito zjeví, jaký osud je na onom světě potkal. Shromažďují se v jistých domech k modlitbám, přičemž citují duchy zemřelých. Ztřeštěné nervosní ženštiny, takzvané prostřednice, upadají u vytržení, načemž potřeštěné řeči mluví. Děti lpí houževnatě na svém bludu a těžko jest je od toho odvrátit. Oni jsou odhodlaní vše potupu a hanu snášet. Nejvíce jest nudianství (jak tyto tendence P. Tesař označuje) rozšířeno mezi chudým lidem.
V další pasáži jsou popsány zvony a nápisy na nich. Na největším zvonu je následující nápis: „Ulit v Praze 1870 ke cti sv. Jana Křtitele péčí Jana Se..... svobodného pána z Aehreutkalu, patrona a držitele domem: Hrubé Skály, Donan, Sípist, Fribl a Slavii (místní názvy a příjmení patrona je v rukopise obtížné přečíst): Volám k pobožnosti Újezdskou osadu! Někdy také k truchlivosti hořkým citem žalu, připraví-li chladnou ohradu.  Přelit od dcery Karla Bellmana Anny v Praze.
Střední zvon má nápis: „Ať volá velemocný jeho hlas, věřící k Bohoslužbám Božím v správný čas!  Malý zvon je opatřen soškou Panny Marie s děťátkem.
Demografická zpráva: bylo oddáno 16 párů, narozených bylo 55 (6 z nich nemanželských), zemřelo 52 osob.

Rok 1892
Zápis tohoto roku začíná nepříznivou zprávou o snížení cen českých granátů a malý odbyt, takže nastavá příliv pracovních sil na pole.
Byl pořízen nový stříbrný kalich a cínové nádobky pro oleje.
8. srpna zemřel P. Vincent Rameš. Byl duchovním správcem v Libuni a přes 30 let zde působil v duchovní správě, byl také administrátorem v Újezdě pod Troskami.
Demografická zpráva: narodilo se 69 dětí (z toho 10 nemanželských), zemřelo 48 lidí, oddáno bylo 8 párů. Ve škole bylo v Újezdě 135 žáků (ve dvou třídách), v Troskovicích 146 žáků (ve dvou třídách) a v Ktové 86 žáků (v jedné třídě).

Rok 1893
Velmi zajímavá je informace, kdy toho roku žádalo představenstvo místní obce C.K. Místodržitelství v Praze aby se obec pro všechny budoucí časy jmenovala a psala Újezd pod Troskami. V pamětnici do té doby je název obce psán několika způsoby např. Újezd, Oujezd, Újezd Skalský (patříval k panství hruboskalskému) a Újezd pod Troskami.
P. Tesař uvádí, že toho roku bylo veliké sucho. Cena sena a slámy se velmi zvýšila a platilo se za ně až zlatými. Kde nemohli dobytek vyživit, prodávali ho, takže cena dobytka klesla. Cena obilí byla velmi nízká (hektolitr pšenice stál 6-7 zl., žita 5-6 zl. a ječmen 4-5 zl.). Naproti tomu plat dělníka představuje 45-50 zl. Slovy pamětnice: „Stav rolnictva jest tudíž trudný, naproti tomu však dělníci mají hojný výdělek a chléb laciný .
Demografická zpráva: 62 narozených (10 nemanželských), zemřelo 47 osob, oddáno bylo 18 párů. Škola v Újezdě pod Troskami má 117 žáků (ve dvou třídách), Troskovická 162 žáků (ve dvou třídách) a škola ve Ktové 79 žáků.

Rok 1894
Zpráva tohoto roku hovoří o deštivém jaru a obtížích se sklizní obilí pro jeho vlhkost. Dále uvádí jeden požár ve stodolách ve Ktové. Požár zachvátil stodoly domků čp. 12 a 14.
Je zde zachyceno úsilí místních úřadů o vybudování komunikace mezi Újezdem pod Troskami a Troskovicemi. Žádost o povolení byla podána na ministerstvo 30. června pod č.j. 90 796 - 890.
Litoměřická konsistoř byla požádána aby se na financování komunikace podílela církevní obec ze „zádušního  částkou mezi 200 - 400 zl.
Demografická zpráva: 80 porodů (z toho 37 nemanželských dětí), zemřelo 45 osob, oddáno bylo 12 párů.

Rok 1895
Zima byla dlouhá a bylo velmi mnoho sněhu. Ze zádušního byl vysázen pod kostelem hlohový plot. Ve škole ve Ktové byly výnosem c.k. školní rady 9. března č. 8591 povolena druhá třída.
Demografická zpráva: narodilo se 56 dětí, oddaných bylo 11 párů a zemřelo 39 osob.
Škola: Újezd - 128 žáků, Troskovice - 163 žáků, Ktová - 82 žáků.

Rok 1896
Pro kostel byla ten rok pořízena hedvábná bílá kasule a dva páry skleněných konviček nákladem ze záduší od křesťanské akademie v Praze.
Byla také vyměřena dráha z Jičína přes Mladějov. Za posledních 20 let to bylo již třetí měření. P. Tesař uvádí: „Kéž by se přešlo k uskutečnění stavby .
Byla také vybudována silnice do Troskovic, na kterou přispěla farní obec ze záduší 400 zl. Touto stavbou se přístup z Újezdu pod Troskami do Troskovic zkrátil o polovinu. P. Tesař vyzdvihuje zásluhy starosty obce Josefa Brunclíka o toto dílo.

Demografická zpráva: narodilo se 72 dětí (z nich bylo 6 nemanželských), zemřelo 45 osob, oddáno bylo 10 párů.

Rok 1897
Byly postaveny schody od silnice ke kostelu nákladem 300 zl. ze zádušního. Na kostele byla přeložena střecha.
Začala se budovat jíčínsko-turnovká dráha.
Demografická zpráva: narodilo se 52 dětí, zemřelo 48 osob a oddáno bylo 9 párů.

Rok 1898
V tomto roce bylo po celé říši vyhlšeno jubileum 50leté vlády Františka Josefa II. Za účelem oslav byly konány četné bohoslužby.
Demografická zpráva: narodilo se 67 dětí (z toho 4 nemanželské), zemřelo 45 lidí a oddáno bylo 21 párů.

Rok 1899
Jako největší událost tohoto roku je zachycený požár školní budovy v okolní obci Jívině.
Demografická zpráva: narodilo se 50 dětí (z toho 1 nemanželské), 53 lidí zemřelo a bylo oddáno 11 párů. K této zprávě je připsáno: „Pozoruhodno jest, že porodů ubývá ač blahobyt stoupá. Před léty bývalo průměrně ročně 70 porodů. Co jest toho příčinou? Obyvatelstvo se čítá ve farnosti na 1900 .

Rok 1990
V kraji se opět rozmáhá broušení skla, které je zde broušeno pro Jablonec. Zlepšením výdělku se však rozmáhá, jak píše farář, i rozmařilost chudého lidu a jedna zábava stíhá druhou.
Situace je ale horší pro rolníky, kteří nemohou dostat víc sil pro polní hospodářství.
Na biskupské vizitaci zde byl světící biskup pražský S. Kalous, který zde biřmoval několik osob, protože litoměřický biskup Schoebel byl nemocný.
7. prosince se v obci stala úkladná vražda. Manželka zabila třemi ranami svého manžela Jana Kořínka, bývalého starostu obce. Po činu se odebrala do kostela a pak se přiznala. Důvodem vraždy byly majetkové spory, manželé byli bezdětní. Vražednice byla odsouzena v Mladé Boleslavi k smrti provazem ale nakonec jí byl trest změněn na doživotí
Demografická zpráva: narodilo se 60 dětí, zemřelo 50 osob, oddáno bylo 16 párů. Ve škole v Újezdě pod Troskami je 139 žáků, v Troskovicích 101 žáků a v Ktové 99 žáků, všude ve dvou třídách.

Rok 1901
V říši proběhlo sčítání lidu a výsledky jsou následující: Újezd pod Troskami - 246 osob, Hrdoňovice - 337 osob, Lhota Semínova - 208 osob, Ktová - 430 osob, Jívina - 49 osob, Súchov - 156 osob, Troskovice - 321 osob. Celkem 1747 obyvatel katolíků a 3 židé. Farář rovněž říká, že na venkově lidí ubývá a že se lidé stěhují do měst a průmyslových krajin, také do Německa.
P. Tesař byl jmenován děkanem.
28. - 29. října proběhla v obci misie, kterou vedli dva otcové Redemptoristé. Byl nesen misijní kříž a věřících se sešlo tolik, že se nevešli do kostela. Celá misijní akce byla směřována k oltáři Panny Marie.

Demografická zpráva: narodilo se 59 dětí, 43 osob zemřelo a oddáno bylo 13 párů.

Rok 1902
V tomto roce byla na pozemku Františka Chraouska, rolníka v Újezdě postavena socha sv. Josefa pěstouna Páně. Socha je z pískovce a vytvořila jí sochařská škola v Hořicích. Obřad svěcení proběhl 20. října za účasti věřících a hasičských sborů.
Demografická zpráva: narodilo se 50 dětí (z toho 8 nemanželských), zemřelo 34 osob a 8 párů bylo oddáno.

Rok 1903
Kolem sochy bylo uděláno železné zábradlí nákladem ze záduší. Také byly zakoupeny 4 skládací oltáře „k slavnosti Božího Těla  v ceně 800 K. Z daru byl za 160 K postaven u troskovické silnice kříž.
18. října byl zahájen provoz na místní železniční trati.

Rok 1904
Byly opraveny okna kostela a vyměněny dřevěné dveře, protože byly prohnilé.
Demografická zpráva: narodilo se 48 dětí, zemřelo 36 lidí, oddáno bylo 18 párů.

Rok 1905
Zápis toho roku začíná demografickou správou (narozených 42, mrtvých 52, oddaných 16 párů) a depresivní úvahou: „ Počet narozených se každým rokem menší, obyvatelstva ve farnosti ubývá. Mnoho mladých lidí se každý rok ubírá do Němec... dělníků rolníků je nedostatek... chudý lid se v zimě živí broušením skla... mnoho mladých lidí umírá na souchotiny...
Je zde také zmíněna smrt řídícího učitele Jana Smícha jako významné osobnosti a farář vyzdvihuje jeho ctnosti: zbožnost a příkladnost.

Rok 1906
Začíná opisem dopisu ve kterém místodržitelství povoluje aby vzhledem k „dosti tučnému jmění kostelnímu  bylo dáno 200 K faráři.
Zřejmě byla tato částka použita k nákupu liturgických potřeb, byla zakoupena nová křestní štola, vykládaný sáček pro sv. oleje a 12 purifikatorií.

Rok 1908
Předchozí rok vůbec není zaznamenán. V tomto roce odešel P. Tesař na odpočinek z úřadu. Píše, že působil v Újezdu pod Troskami 25 let, ve studené a vlhké farní budově přišel o své zdraví. Za své služby byl odměněn titulem biskupský notář. V duchovní správě působil celkem 41 let, jako farář 35 let. Dále si stýská: „Zde jest pastorace velice obtížná, neboť krajina jest hornatá a jest zde mnoho štol. V prvních letech strádal v hmotném ohledu, štola zde nebyla výnosná, protože lid je chudý. Nyní je zákonem stanové vyučování náboženství takže duchovní správce může být v hmotném pohledu spokojen.

Rok 1909
V tomto roce přichází nový farář P. František Říha. Začal své působení tím, že ukázal na nevýhodu polohy staré fary a podal návrh na postavení nové. Návrh došel souhlasu a bylo rozhodnuto o záhájení stavby nové fary vedle hřbitova u silnice k Troskovicím.
Proběhlo sčítání lidu, kde se ukázal úbytek obyvatelstva. Ve srovnání se stavem před deseti lety to bylo od 96 obyvatel méně. Tedy v roce 1909 měla farnost 1651 obyvatel.

Rok 1911
Na odpočinku zemřel P. Václav Tesař a jeho ostatky byly převezeny do Újezdu pod Troskami k uložení do hrobu.
V Semínově Lhotě byl nákladem zbožných žen opraven kamenný kříž a 23. července byl slavnostně posvěcen.
Proběhla také biskupská visitace, obec navštívil litoměřický biskup Josef Gross. Biřmoval zde 300 věřících.

Rok 1913
Byla schválena odměna řediteli kůru, ročně 200 K, zvoníkovi a kostelníkovi 60 K ročně. Ministrantovi 24 K a hudebníkům 16 K ročně.

I. světová válka
K válečným letům je na začátku krátký úvod. Z něj vyplývá mnoho faktů o situaci v zemi za války, ovšem málo informací o vlastní farnosti. Zkráceně lze říci, že zem postihla do té doby nepředstavitelná bída, hlad a hrůza která trvala až do roku 1920.

Rok 1914
Začátek se v obci projevil odvody, soupisy a sbíráním pro válečné potřeby. Bylo odebráno 15 koní, 26 kusů hovězího dobytka, 17 metr. centů žita, 30 pšenice, 30 ječmene a 30 ovsa. Následujícího roku bylo rekvirováno 150 q žita, 150 q pšenice, 50 q ječmene a 50 q ovsa. V dalších válečných letech rekvizice pokračovaly.
Následují smutmé výpisy vojáků kteří padli na frontě. Jsou to řady jmen s udáním buď místa smrti nebo alespoň se stářím (to se pohybuje od 20 - 35 let). Tedy nejproduktivnější muži z obce umírali na frontě.
V roce 1918 začala řádit španělská chřipka a zesláblí lidé i dobytek hynuli.
15. listopadu 1916 byl odňat kostelu zvon. Vzbudilo to velikou lítost všeho lidu. Zvon vážil 528 kg a bylo za jež zaplaceno 2112 korun. Po rekvizici velkého zvonu došlo i na dva menší. Větší z nich vážil 158 kg a menší 58 kg. Bylo za ně zaplaceno 864 K, které byly uloženy v pokladně u patronátního úřadu v Hořensku.
21. ledna 1918 byly zrekvirovány cínové píšťaly zdejších varhan.

Rok 1919
7. listopadu 1919 byl kostel vykraden a neznámý lupič odnesl ciborium, monstranci a z hlavy Pražského Jezulátka pozlacenou korunku. O veliké hmotné škodě se zde nehovoří, spíš se dát vytušit mravní dosah loupeže.

Rok 1920
20. září zemřel v Újezdě pod Troskami P. Josef Buben, polní superior ve výslužbě, který zde jako penzista bydlel od 11. listopadu 1919 ve farní budově a částečně vypomáhal v duchovní správě. Byl vynikající kazatel. Narodil se 7. května 1854 v Helkovicích č. 38., okres Žamberk, bohosloví studoval v Hradci Králové, po své vysvěcení se stal vojenským kaplanem a působil za války v Bosně, v Tyrolsku a v různých vojenských nemocnicích. Kronikář píše, že vystupoval všude jako upřímný vlastenec, Čech. Po smrti byl převezen do svého rodiště.

Rok 1921
7. srpna byl proveden pokus o vloupání ale zloději byli zřejmě vyrušeni, takže se do kostela pouze vlámali ale nic neodnesli.
Stalo se to v noci, kdy v blízkém hostinci byla taneční zábava, ostraha obce nebyla velká a zloději se toho pokusili využít.
Demografická zpráva: počet obyvatel ve farnosti 1583, rozdělení podle náboženství 1091 katolíků, 416 československých, 71 bez vyznání a 5 židů.
Po roce 1921 je v pamětnici 8 stran zápisů o pozemkovém vlastnictví přináležejícího ke kostelu. Jedná se celkem o 79 pozemků, které jsou připisovány jednotlivým obyvatelům za různé částky. Celá tato akce je komentovaná slovy: „Všichni jmenovaní nabyvatelé rozparcelovaných pozemků jsou sice jejich dlouholetí nájemci, to však tento čin přece nijak neomlouvá, to je prapodivná logika v očích bezvěreckých zákonodárců. Je to zákon o drobných nájemnících či pachtýřích.
To ať se dovědí všechny budoucí generace, jak vypadala pozemková reforma v nově vytvořené československé republice! Staré Rakousko zajisté se odsoudilo samo k zániku zabíráním církevních zvonů na účely válečné, ve skutečnosti však, jak se vyprávělo, i na účely jiné bezbožné. A z něho povstalé Československo, jakkoli naše drahá česká vlast, jistě našla právě za pouhých 20 let trvání svůj hrob proto, že neoprávněným způsobem parcelovalo církevní pozemky, mimo jiné hrozné hříchy, hlavně na školách páchané. Jak mají teď kostely existoovati? A vrcholem všeho zla přitom je, že valná většina nových majitelů těchto rozparcelovaných kostelních pozemků patří k nově založené církvi československé! Kdo by měl teď ožebraný kostel v první řadě vydržovati jako tito lidé? To jim však ani ve snu nenapadne, nejméně však jeho odpadlíkům sektářům. Dějiny církevní vždy smutně dosvědčují, že kdokoli na církevní majetek se odvážil sáhnouti, sám sebe zahubil, jako Napoleon aj.  (tento úryvek byl patrně napsán později, zřejmě ve čtyřicátých letech).
V tomto roce proběhla renumerace kostelního personálu a řešily se otázky platu kostelníka, zvoníka a varhaníka.

Rok 1922
P. František Říha odešel z fary v Újezdě pod Troskami na faru Bystřice u Libáně. V Újezdě působil 13 (kronikář píše:  blahodárných ) let.
9. listopadu přišel do farnosti nový kněz P. František Janeček. Narodil se 20. března 1886 v Turnově, vystudoval gymnázium v Křemencové ulici v Praze, v letech 1905-1909 studoval v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen 11. června 1909, jako kaplan působil v Nymburce (1909-1910), v Hořivicích u Lomu (1910-1912), v Třebivlicích (1912-1914) a ve Všejanech u Nymburka (1914-1915). Za války byl polním kurátem v Chrudimi a v polních nemocnicích, po válce v Rejšicích a ex curendo Luštěnicích, naposled v Dobrovici (1919-1922).
Demografická zpráva: narodilo se 19 dětí (z toho 1 nemanželské, bylo to 9 chlapců a 10 děvčat), oddáno bylo 13 párů, zemřelo 25 lidí. Do katolické církve se vrátilo 15 lidí (6 mužů a 9 žen). Jeden muž odpadl k bezvyznání.

Rok 1923
Biskupská konsistoř schválila připojení osady Křenová k farnosti.
Stará farní budova byla prodána rolníkovi Františku Votrubcovi za cenu 16 tisíc Kč. Z těchto peněz byl založen fond pro zakoupení nových zvonů.
Farář žádal o otop na zimu, který mu nakonec biskupská konsistoř povolila. Poněkud roztrpčeně píše: „Smutné, když laik, znaje chudé a nepříznivé poměry pro faráře v Újezdě, má více porozumění než vlastní duchovní bratří představení v Litoměřicích...
Dále je připsána „Trhová smlouva  za starou faru. Také jsou zde zprávy o různých majetkových sporech na pozemky, které přináležely ke kostelu. Byla přemístěna socha sv. Josefa z pozemku Josefa Bláhy (řezníka). Toto přemístění bylo svévolné a způsobilo napětí mezi lidmi. Kronika hovoří o kamenech které létaly do oken fary a kostela.
Začal se stavět pomník obětem války, který povolila biskupská konsistoř.
18. září proběhla biskupská vizitace při níž bylo biřmováno 210 biřmovanců (106 dětí ze školy - 45 chlapců a 61 dívek, 104 dospělých - 35 jinochů a 69 dívek). Z vizitace je dlouhý zápis popisující průběh celé události. Bylo to již páté biřmování ve farnosti: 9. 9. 1879 Antonín Frind, 3. 6. 1889 a 15. 9. 1900 Dr. Em. Jan Schoebl, 30. 9. 1911 Jos. Gross a 18. 9. 1923 Antonín Čech.
V červenci začala oprava blízkého hradu Trosek. Opravu prováděl stavitel Svoboda z Turnova a stála 100 tisíc Kč. Bylo zaplaceno pouze 50 000 Kč a na zbytek částky se vybíralo od návštěvníků. Oprava prý byla zdařilá a návštěvníků bylo mnoho. Jediným problémem bylo, že nebyly postaveny schody až k věži Panně (hrad se skládá ze dvou věží nazývané Panna a Baba).
Začala sbírka na nové zvony.
Demografická zpráva: narodilo se 20 dětí (8 chlapců, 12 děvčat, jedno nemanželské a jedno mrtvé). Oddáno bylo 24 párů, zemřelo 19 osob (z toho 16 dospělých - 6 mužů a 10 žen, 3 děti - 2 chlapci a 1 dívka).
Do katolické církve se vrátilo 34 osob, naopak vystoupilo 11 osob (z toho 6 lidí „přistoupilo k sektě československé  a 5 mužů zůstalo bez vyznání).

Rok 1924
V tomto roce byly okolní lesy zasaženy mniškou. V Seminové Lhotě vypukl tyfus, na který zemřeli dva muži.
Farář byl z biskupské konsistoře dopisem pochválen.
Konaly se sbírky na zvony a na chudé bohoslovce (vždy první neděli v měsíci).
Demografická zpráva: narodilo se 31 dětí (15 chlapců a 16 dívek - z toho 8 nemanželských, 1 mrtvé), oddáno bylo 11 párů a zemřelo 17 lidí. Z církve vystoupili 4 katolíci (3 muži a jedna žena - 3 k vyznání československému a 1 k bezvyznání).
Do katolické církve se vrátilo 16 lidí (6 mužů a 10 žen).

Rok 1925
V tomto roce se na škole začalo vyučovat náboženství nařízením vrchních církevních úřadů „bezpodmínečně . Farář tedy učil 2 hodiny týdně ve škole v Újezdu pod Troskami a jednu hodinu týdně ve Ktové.
15. - 22. března proběhla sv. misie, kterou vedl P. Jan Štikar (řád sv. Františka, Turnov). Uvádí se, že zpověď přijalo v těch dnech 273 kajícníků. Proběhla kázání, duchovní cvičení pro různé stavy. Celé působení misionáře je barvitě popsáno a některé prvky vystupují do popředí. Je to význam misijního kříže a široká zbožnost. Pouze počasí bylo hrozné: vánice a tání sněhu se střídaly. I když na ukončení misie padal hustě sníh přesto zde bylo velice mnoho lidí.
Autor se zmiňuje o trojím kněžském úmrtí v okolí. Zemřeli P. František Knížek v Březině, P. Antonín Lorenc v Turnově a P. František Hrbek v Loukově.
V Turnově se v roce 1925 konala „krajinská výstava  na kterou se sjelo 140 000 lidí. Byla to významná kulturní akce v této oblasti.
Do Troskovic přišel v tento rok kostelní mecenáš František Pavlousek, bývalý vrchní poštovní pokladník ve výslužbě, který věnoval kostelu 3300 Kč na různé potřeby. Kronikář podrobně rozepisuje na co bylo kolik vydáno.
Byla provedena oprava střechy a báně na kostele. V báni byla nalezena „Pamětní listina , kterou napsal P. Vincenc Rameš. Opis listiny je zapsán v pamětnici, popisuje události založení a stavby kostela sv. Jana Křtitele. K této pamětní listině byla připojena nová listina z roku opravy kostela. Báň na kostele byla při této příležitosti opět pozlacena.
25. října měla být konána dražba zbylých zádušních pozemků. Dražby se mohli zůčastnit pouze katolíci a to způsobilo veliký odpor u jinověrců. Nakonec byli k dražbě připuštěni i jinověrci a pozemky byly pronajaty na 6 let.
Farář se na stránkách pamětnice zabýval volbami v tomto roce a zapisuje tabulky, které strany byly voleny a jakými počty.
Byla uzavřena smlouva mezi Újezdským kostelem a osadou Újezdem pod Troskami o prodeji pozemku, na kterém je postaven pomník padlým vojínům.
Demografická zpráva: narodilo se 21 dětí, sňatků bylo uzavřeno 17, zemřelo 19 lidí. Z církve vystoupilo 15 lidí, do církve se vrátilo 39 lidí. Na zvony bylo vybráno 187 Kč, na chudé studenty bylo vybráno 182,87 Kč.

Rok 1926
P. Josef Černý z Libuně pozval do oblasti dva misionáře (Redemptoristy) z Prahy: P. Vojtěch Štěpán, rektor a P. Vojtěch Klimek, kazatel. Jejich činnost je popisována takto:  Každodenně kázali ráno v půlosmé a odpoledne ve 4 hodiny. Před odpoledním kázáním modlívali se střídavě sami misionáři sv. růženec s výkladem jednotlivých desátků. Stavovská cvičení byla v sobotu 6. 3. 1926 pro školní dítky, v neděli pro ženy, v pondělí pro dívky, v úterý pro jinochy a ve čtvrtek pro muže. Společná sv. přijímání byla v neděli 7. 3. 1926. Pro školní dítky ve středu 20. 3. Pro ženy a dívky ve čtvrtek 11. 3. a pro jinochy a muže v neděli 14. 3. V neděli 14. 3. odpoledne po závěrečném kázání posvěcen byl v kostele misionářský kříž a devontionalie. Výsledek sv. misie byl potěšující: 610 sv. zpovědí, z toho asi 220 školních dítek. I z Újezdské osady brali mnozí věřící účast na sv. misii.
Po tříleté práci se podařilo faráři Janečkovi pořídit pro kostel 3 nové zvony. Na zvony bylo vybráno celkem 12 882,60 Kč. Byly odlity u firmy Josef Šidlikovský v Lomnici nad Popelkou. První zvon vážil 218,70 kg a byl věnován ke cti sv. Jana Křtitele s obrazem sv. Jana Křtitele a nápisem: „Oč války běs dům Boží připravil, duch zbožné víry zas Jemu nahradil .
Druhý vážil 156,70 kg a byl odlit ke cti sv. apoštolů Filipa a Jakuba s obrazem světců a nápisem: „Ku cti a chvále Boží zřízen l.P. 1926 . Třetí zvon vážil 75,60 kg a byl odlit ke cti Panny Marie. Byl opatřen obrazem Panny Marie a nápisem:  Oroduj za nás sv. Boží Rodičko . Zvony byly posvěceny 9. května. V pamětnici jsou uvedena jména donátorů. První hrana byla zvoněna za padlé osadníky ve světové válce, druhá za zemřelé osadníky Újezdské farnosti, kteří odpočívají na místním hřbitově.
V Turnově 30. srpna 1926 zemřel P. Alois Mareš, bývalý farář v Bruišti, který vypomáhal v duchovní správě Turnovské. Na pohřeb se sjelo 22 kněží.
Dne 20. září byl P. František Janeček, farář v Újezdě pod Troskami, jmenován excurendo administrátorem fary v Mladějově.
Demografická zpráva: narodilo se 24 dětí (z toho jedno nemanželské), oddaných bylo 9 párů a zemřelo 17 lidí.
Z katolické církve vystoupilo 5 lidí (3 muži a 2 ženy), kteří přestoupili k církvi československé. Zpět se vrátila jedna žena.
Na opravu varhan bylo vybráno 530 Kč a na chudé studenty 159,20 Kč, které byly zaslány biskupské konsistoři v Litoměřicích. Na podzim 1926 se zaváděla v obci elektřina. Přihlásilo se o ni 10 občanů.

Rok 1927
2. února byl P. František Janeček zbaven administrace excurendo na faře v Mladějově, který začal spravovat P. Václav Kadlec, bývalý farář v Pasekách nad Jizerou, dlící na odpočinku v Čelakovicích u Prahy. Narodil se v 26. září 1863 Turnově, vysvěcen byl 22. května 1887.
13. února zemřel v Turnově P. Anselm František Spálenka. Byl vyhledávaným kněží a v Turnově působil několik let tiše v klášteře. Na jeho pohřeb se sjelo 25 kněží a pochován byl na hřbitově u Panny Marie v Turnově.
V Libuni proběhla toho roku opět sv. misie, kterou konal P. Jan Chrástek, kněz kongregace Nejsvětějšího Vykupitele z Prahy u sv. Kajetána. Tento mladý kněz zde horlivě kázal a v misijní dny přijalo sv. pokání 480 lidí.
Kostel sv. Jana Křtitele v Újezdě pod Troskami koupil 3 antipendia (2 na hlavní oltář sv. Jana Křtitele a jedno na postranní oltář sv. Filipa a Jakuba). Donátorem byl František Pavlousek, vrchní poštovní pokladník ve výslužbě.
Byla provedena oprava varhan nákladem 1115 Kč.
Na hradě Trosky byla otevřena turistická chata, kterou postavil hostinský z Troskovic, p. Šelbický.
V pamětnici jsou záznamy o opravách kostela a školy, o instalaci nového kněze na faře v Mladějově P. Václava Kadlece a o zvolení T.G.Masaryka prezidentem republiky.
18. září 1927 byla v Dračích skalách posvěcena socha sv. Prokopa, která byla rozbita v roce 1923, a která byla znovu opravena. Svěcení vykonal P. Josef Hamršmíd, převor Maltézského řádu v Praze.
8. listopadu zemřel v Přepeřích u Turnova monsg. P. Jan Tyrichter. Bylo mu 86 let, 61 byl knězem a z toho 46 let působil v Přepeřích. Pohřbu se zůčastnilo 30 kněží.
Demografická zpráva: narodilo se 25 dětí, církevně bylo oddáno 7 párů, zemřelo 12 osob, do církve se vrátilo 15 lidí a 4 lidé vystoupili.

Rok 1928
V tomto roce byla zahájena autobusová doprava mezi Jičínem a Turnovem. Autobus jezdil třikrát denně a firma se podle svého majitele jmenovala „Kroupova autobusová doprava . Záznam v pamětnici dokonce uvádí i jízdní řád. Farář velmi oceňuje výhody této dopravy.
Obecní úřad označil hřbitov v Újezdě pod Troskami za hygienicky nebezpečný a Litoměřická konsistoř neučinila námitek proti případnému zrušení hřbitova (12. 4. 1928 č. 3470). V době zápisu toto rozhodnutí nenabylo právní moci.
V květnu toho roku osada Újezd opravovala své cesty. Této práce se zůčastnili všichni muži.
K významným úmrtím toho roku patří smrt učitele Zbyňka Tesaře, řídícího učitele ve Ktové. O jakou osobnost se jednalo svědčí účast 5 kněží na jeho pohřbu.
15. července byla založena Lidová strana v Újezdě pod Troskami. Přihlásilo se 21 členů.
Byly učiněny některé opravy na kostele a na kříži u cesty do Troskovic.
Kostelu byly toho roku dány dva velmi pěkné dary. Byla to socha sv. Antonína Paduánského a obraz sv. Jana Nepomuckého. Sochu darovala Karolina Bušková (narozená 16. května 1891 ve Vídni). Posvěcena byla 26. srpna 1928. Farář píše: „Dej Bůh, aby úcta sv. Antonína se v osadě Újezdské šířila a sv. Antonín dvojí mocnou přímluvou u Boha kéž vyprosí návrat pobloudilých a z církve sv. vystouplých osadníků .
Druhým darem byl obraz sv. Jana Nepomuckého, který byl zachráněn při požáru starého kostela 25. května 1866, a který uschovala rodina Jenčkova v Libuni. Kostelu ho odevzdala Antonie Bergrová. Vrátil se tedy po 62 letech a byl zavěšen poblíž zpovědnice. Jeho stáří se nepodařilo určit.
Farář si všímá výsledků voleb v tomto roce. Uvádí výsledky z obcí Újezdu pod Troskami, Ktové a Troskovic. Pro zkrácení uvádím pouze výsledky z Újezdu (jde spíš o poměr politických sil než o statistiku). První číslo znamená počet hlasů do okresního zastupitelstva, druhé do zemského. Čsl. strana lidová 29/22, strana republikánská 198/209, strana národ. demokratická 6/20, strana národ. sociál. 97/95, strana komunistická 22/24, strana sociál. demokrat. 37/25 a strana německá 7/2.
Obec Hrdoňovice stavěla silnici do Libunce. Cesta vedla přes pozemek náležející Újezdskému kostelu. O prodeji tohoto pozemku je zde přepsána „Smlouva Trhová .
Demografická zpráva: narodilo 27 dětí (z toho 1 nemanželské), bylo církevně oddáno 10 párů a zemřelo 21 lidí. Z katolické církve vystoupilo 14 lidí, vrátilo se 7 lidí.
Sbírky: na chudé studenty 201,60 Kč, na sv. misie 27,50 Kč, na katolický tisk 13,60 Kč, na dostavění sv. Víta 135 Kč, na chléb sv. Antonína pro chudé 48,90 Kč. Peníze byly zaslány složenkami.

Rok 1929
První důležitá informace z tohoto roku je obnovení papežského státu, které vyvolalo obrovské nadšení.
Vzpomínka na mrazy tohoto roku je následující: „Zima letošní byla příliš krutá. Již dávno před svátky vánočními, kol sv. Mikuláše, mrzlo. Zima trvala přes tři měsíce. ... Největší mráz byl 11. února 1929. V Újezdě pod Troskami obnášel -28 stupňů Celsia, v jiných místech: Turnov -37 stupňů C, v Českých Budějovicích až přes -40 stupňů C. Sněhu bylo třičtvrtě metru zvysoka. Mnoho zvěře pomrzlo. Škod mrazy způsobily velmi mnoho, neboť vše zamrzlé bylo, ať vodovody nebo pumpy, neb roury. Pro vodu v Újezdě pod Troskami chodili lidé na náves k rybníku ze všech stavení, jelikož pumpy jednak zamrzly a jednak vody neměly. Dle novin tak kruté zimy nebylo od roku 1775, ač se tato letošní zimě nevyrovná, neboť letošní byla všeobecně nazvána zimou sibiřskou.
Podle nařízení litoměřického biskupa se na památku 1000letého výročí mučednické smrti sv. Václava a 200letého konaly eucharistické kongresy ve všech vikariátech diecéze. Pro turnovský vikariát se konal 23. června 1929. Veden byl P. Karlem Dokupilem, Redemptoristou z Prahy. Pontifikální mši zde sloužil převor P. Josef Hamršmíd, Maltézský řád. Sjezdu se zůčasnilo 26 kněží a mnoho laiků.
Tento rok zemřel P. Jaroslav Dlouhý, Turnov a mongs. P. Antonín Čech, světící biskup Litoměřický jehož pohřbu se zůčastnilo 160 kněží.
6. září uhodil do stodoly statkáře Boh. Kratochvíla blesk. Zapálil a zničil celou bohatou úrodu pšenice, ovsa a ječmene. Výše škody překvapuje - 440 000 Kč. Vody bylo málo, protože bylo sucho. K požáru se dostavilo 7 hasičských sborů.
Kroupy toho roku zničily velkou část úrody a poškodily mnoho budov včetně kostela. Například na jednom kostelním okně bylo napočítáno 45 děr od krup. Tentokrát byly poskytnuty podpory.
Volby v Újezdě pod Troskami dopadly následovně (poslanecká sněmovna/senát): komunisté 4/3, němečtí soc. demokraté 2/2, čeští národní socialisté Klopáč 97/89, čeští sociální demokraté 42/38, liga nevázaných 4/5, národní demokracie Kramář 6/6, lidovci 23/25, republikáni 252/216 a živnostníci 29/31.
Demografická zpráva: narodilo se 21 dětí, církevně bylo oddáno 8 párů, zemřelo 25 lidí (svátostí bylo zaopatřeno 18 katolíků - 7 mužů a 11 žen). Do církve se vrátilo 6 lidí, z církve vystoupilo 5 lidí.
Sbírky: na chudé studenty 254,90 Kč, na Nepomucenum 25 Kč, na sv. misie 28,50 Kč, na chléb sv. Antonína 128 Kč. Celkem to bylO 428,40 Kč.

Rok 1930
20. ledna 1931 zemřel v Litoměřicích biskup ThDr. Josef Gross. Narodil se 10. října 1866, vysvěcen byl 4. července 1889 v Praze. Farář píše: „rodem i jednáním Němec, dobrý organizátor, k Čechům celkem nespravedlivý... .
Novým biskupem byl jmenován Dr. Antonín Weber. U příležitosti svého nastolení udělil různá vyznamenání 131 kněžím (94 němcům a 37 čechům).
Proběhly drobné úpravy na kostele. V obci proběhly volby a lidová strana získala 2 členy v obecním zastupitelství.
Demografická zpráva: narodilo se 26 dětí, církevně bylo oddáno 13 párů, zemřelo 18 lidí. Z církve vystoupilo 5 lidí, vrátilo se 10.
Sbírky: na studenty v Dejvicích-Bubenči 241 Kč, na sv. misie v pohanských krajinách 65 Kč, na sv. Antonína 158,50 Kč a na věčné světlo u Božského Srdce Páně 103 Kč.

Rok 1932
1. ledna 1932 vypukl oheň v domě Aloise Krouzy, který úplně shořel.
30. června 1932 odešel z Újezdu pod Troskami dosavadní farář P. František Janeček na faru do Přepeř u Turnova. V Újezdě působil 9 let a 8 měsíců. Administrátorem se stal libuňský farář P. Josef Prokop Černý.
Demografická zpráva: narodilo se 22 dětí, církevně bylo oddáno 10 párů a zemřelo 17 lidí (z toho 8 zaopatřených svátostí).

Rok 1933 - Milostivé léto
Na konci srpna byla otevřena nad hrdoňovickými skalami Markova vyhlídka (podle děkana P. Marka, libuňského faráře, který zemřel 15. února 1877, po penzi na Smíchově, pochován je na Vyšehradě).
21. září proběhla biskupská visitace spojená s biřmováním. Biřmovanců bylo 135 (55 chlapců a 80 dívek) litoměřickým biskupem Dr. Antonínem Aloisem Webrem.
Demografická zpráva: narodilo se 24 dětí, oddáno bylo 6 párů, zemřelo 18 osob.

Rok 1934
Správou turnovského vikariátu byl pověřen P. Edvard Richta. Předtím ho zastupoval semilský vikář P. Josef Králíček. Pisatel kroniky uvádí, že pod jeho správou byli kněží velmi spokojeni a ani netoužili po vlastním vikáři.
18. listopadu byl v Újezdě pod Troskami instalován nový kněz P. Josef Kovář. P. František Janeček, jeho předchůdce, daroval kostelu sochu Panny Marie Lurdské a některé nové liturgické předměty. Socha byla posvěcena 24. února 1935.
Demografická zpráva: pokřtěných bylo 19, oddáno bylo 8 párů, zemřelo 24 osob a konverze byly 2.

Rok 1935
17. - 24. března proběhla sv. misie. Povoláni byli poprvé dominikáni: P. Emanuel Lesák z Prahy a P. František Dvořák ze Znojma. Bylo 320 sv. zpovědí. Farář však nebyl spokojen protože to byli hlavně přespolní lidé a zájem v samotném Újezdu pod Troskami byl malý. Misie navázala na misijní kříž, který zde byl instalován před 10 lety a zůstal zachovalý.
V květnu byly zavedeny májové pobožnosti. Účast na nich byla prý slušná. Farář píše o zavádění kultu Božského Srdce, který zde byl dosud málo známý. Píše, že Svátek Božského Srdce ten rok připadl na 28. 6. kdy skoro všichni kněží jsou na sjezdu katolíků Československa. Socha Božského Srdce byla ve farnosti instalována v roce 1930 v poměrné tichosti.
Volby dopadly následovně (sněmovna/senát): agrárníci 281/259, demokraté 47/37, národ. soc. 54/42, komunisté 10/10, lidovci 20/..., živnostníci 38/36, sjednocení 42/32, němci .../2.
Ve všech třech školách farář vyučoval náboženství 2 hodiny týdně. V roce 1926 byl ze školy v Újezdu pod Troskami odstraněn kříž, nový farář žádal aby mu bylo vysvětleno na základě čeho se tak stalo. V pamětnici píše, že to vybízí k větší horlivosti.
Počasí toho roku bylo suché a tak nájemci farních polí neměli ve farních hospodářských budovách ani stéblo slámy. Ve farní zahradě nebylo ovoce.
Roční příjem faráře činil 9 240 Kč. Bývalý farář P. František Janeček poslal újezdskému kostelu bílé velum a dvě cingula jako dar.
Demografická zpráva: narodilo se 21 dětí, oddaných bylo 10 párů a 26 lidí zemřelo. Bylo 5 konverzí a 8 odpadů od víry. Od 14. května 1935 do 27. ledna 1936 nebyl nikdo zaopatřen svátostí v nemoci. Farář to hodnotí jako neslýchané, protože v tomto časovém období zemřelo 9 lidí nezaopatřených.


Rok 1936
Úroda byla tento rok oproti minulému dobrá a farnost zůstala bez pohrom.
Pisatel líčí „půlnoční , která byla krásná až na výstupy mladíků, kteří loupali ořechy na ochozech kostela a házeli je dolů na lidi. Farář proto stanovil, že o budoucích půlnočních budou ochozy úplně uzavřeny. Stěžuje si na náboženskou vlažnost mužů.
Náboženské vyučování ve škole je líčeno jako svízelné a mládež je nezvedená, takže kněz zakouší v hodinách pravé muky. Ve Ktové bylo vyučování zkráceno pouze na 1 hodinu týdně, protože počet dětí ve třídě nedosáhl počtu 40. Jako dobrodinec je zde vyzdvihnut František Pavlousek, který se stará o nákup knih pro děti ve škole v Troskovicích. Tento rok dal 450 Kč.
Obecní kaplička v Hrdoňovicích se stala majetkem sekty čsl. Konaly se vní pravidelné bohoslužby, svatby i pohřby. Farář píše, že se proti tomu nedá nic dělat, protože kaplička je vlastně jen zvonička na způsob kapličky a nebyla nikdy posvěcená. Není o tom nikde záznam a jediné o čem je záznam je o svěcení zvonku a obrazu. Většina obyvatel Hrdoňovic byli čsl. církve a katolíci zde byli slabí.
O napětí mezi katolíky a čsl. církví svědčí následující zpráva: „Po víceletém klidu zažil farář Josef Kovář ve dnech 27. září do 1. října 1936 vzrušující případ troufalosti sektářů. Způsobem záludným a násilným vykopali dělníci-lomaři ze Sládečkových lomů v Mladějově-Hrdoňovicích, v noci hrobku Josefu Šimůnkovi z Hrdoňovic č. 2. Přes zákaz faráře a i telegrafického zákuzu biskupské konsistoře nedbajíce. Nejhorší při tom je, že okresní úřad v Turnově přímo nařizoval faráři, že je povinen hrobku jim povoliti. Farář poslal protest do Litoměřic, jinověrci volali i četnictvo na pomoc proti faráři. Věc šla až na zemský úřad - a spor po půl roce dopadl skvěle ve prospěch našeho zádušního hřbitova. Násilníci byli okres. úřadem nakonec přinuceni celou hrobku ukliditi a zasypati, a to na vlastní náklad do určitého dne.  Škoda byla odhadnuta na 4000 Kč.
Demografická zpráva: pokřtěno bylo 14 dětí, oddáno bylo 5 párů a zemřel 15 osob, od katolické církve do čsl. odpadlo 9 lidí.

Rok 1937
Dne 1. dubna zemřel v Bytřici u Libáně P. František Říha, děkan, který 13 let působil jako farář v Újezdě pod Troskami (1909 - 1922). Nynější fara je jeho velkou zásluhou. Z farnosti na jeho pohřeb byl vypraven autobus. Pohřbu se zůčastnilo 36 kněží a veliký počet lidu. Obce Troskovice, Jivina, Křenov, Semínova Lhota a Ktová vůbec na pohřeb nereflektovali a nikdo z těchto obcí se pohřbu nezůčastnil (zřejmě výsledek napětí mezi katolickou církví a čsl. církví).
Slavnost Božího Těla proběhla zdařile, ovšem s malou účastí věřících. Nepřišli ani hasiči, ani představenstvo obce, ani hudebníci. Farář píše, že kapelníci jsou jinověrci a stěžuje si, že místní muži do kostela nechodí.
Situace ve škole byla politováníhodná, nevázanost mládeže byla veliká a výchova na straně učitelů protikatolická. Do školy chodilo v Újezdě pod Troskami 59 žáků, ve Ktové 41 a v Troskovicích 38 žáků na náboženství. Navíc byl kněz v Troskovické škole omezen jen na jednu vyučovací hodinu týdně.
Dne 1. prosince se vzdal úřadu Josef Zikmund, ve věku 84 let. Sloužil za 4 farářů a 2 administrátorů - 50 let. Novým kostelníkem se stal Alois Zikmund.
U kostela byly opraveny schody u silnice a pumpa na faře.
Kostel byl obdarován fialovým sametovým antipendiem na kazatelnu a krajkovým k podstavci Lurdské madony. Kromě toho dostal kostel druhou mosaznou kaditelnici v ceně 100 Kč.
Demografická zpráva: narodilo se 20 dětí, 14 párů bylo oddáno a 20 lidí zemřelo. Katolíci, kteří byli oddáni civilně a českoslovenští jeví vůči sňatku v kostele zatvrzelost, i když jim kněz slibuje oddavky zdarma, bez prohlášek a úplně tajně.

Rok 1938
Na prvního máje navštívil kostel pěvecký sbor Kajetána Tichého, který potěšil svými písněmi.
V tomto roce proběhl v Budapešti eucharistický sjezd (25. 5. - 29. 9.), kterého se ovšem kněz ani farníci nezůčastnili přímo, konali však na jeho počest pobožnosti.
Farář si stěžuje na náboženskou lhostejnost a příčinu vidí v neblahém vlivu církve československé.
Blíží se doba II. světové války, kterou pisatel popisuje takto: „Hrůzovláda - Skobového kříže - v Německu. V posledních letech povstalo v Německu za hrůzovlády Hitlerovy nové zlověstné znamení boje proti sv. kříži na způsob tureckého půlměsíce, skobový či hákový kříž. Je to zkomolený, znetvořený kříž Kristův, jemu na posměch. Jeho hlasatelé zavedli germánské novopohanství, jež jest německý čistokrevný rasismus či bůh národního sebevědomí neboli germánský nácismus. Ten pronikl vší silou i do zněmčilýc oblastí naší české země, zfanatizovalal německý klérus i lid, hrozil od máje do konce září hroznou válkou a naposled kraje ty po krvavých přestřelkách uloupil.
Další události v zemi jsou líčeny takto: „Osud litoměřické diecese. Násilným zabráním zněmčelého území naší vlasti byla velmi těžce postižena i naše diecese, neb česká její oblast byla od svého biskupa Dr. Anton. Webra odtržena a zůstává prozatím bez pastýře. Nejisto, kdy a jak bude o ní rozhodnuto. Český klerus i laici litují velice svého vrchního pastýře Dr. Ant. Aloise Webra, našeho biskupa pro jeho velkou oblíbenost u českého lidu a spravedlnost k němu.
Hrozná kalamita naší vlasti hrozně pokořené a ožebračené naučila novou vládu nového Československa k nepoznání znetvořeného konečně hledati Boha. Nový president Dr. Emil Hácha nastoupil svůj těžký úřad přítomností celé vlády na mši sv. v dómě svatovítském. Při ní políbil hlavu sv. Václava z rukou kardinála Dr. Karla Kašpara a vykonal návštěvu v residenci.
Ministrem vyučování bylo vydáno nařízení aby byly do škol opět nainstalovány kříže. V Újezdě se tak stalo 10. - 11. prosince, za správce školy Václava Kendíka, za něhož byly v roce 1926 odstraněny.
V tomto roce je popsána obšírná zpráva o úrodě, která byla hojná. Problémem však byly pracovní síly. Pohodlnost lidstva stoupá a lidé se práce štítí, takže mnoho obylí zůstalo nezpracováno. Začala řádit také slintavka a kulhavka u dobytka. Když pak odešli 21. září muži do 40 let na vojnu, byli odebráni i koně.
Na svátek Všech svatých byla v kostele slavnostně posvěcena nová socha sv. Terezičky od dítěte Ježíše od sochaře Břetislava Kafky z Červeného Kostelce. Stála 915 Kč a rodina p. Petra ze dvora v Újezdě pod Troskami na ni dala 450 Kč. Lesní pán Šperling, stejně jako jeho předchůdce Josef Kunetka, daroval kostelu značný počet smrčků, takže kostel mohl být na vánoce velice pěkně vyzdoben. Ze zápisu vyplývá, že les byl součástí záduší.
Demografická zpráva: narozených dětí bylo 12, oddány byly 3 páry a zemřelo 18 lidí.

Rok 1939
Pamětnice v tomto roce mluví o smrti Pia XI., o volbě nového papeže a o tom, že účast na slavnosti intronizace odmítlo Německo a Rusko - což prý o něčem svědčí.
Zabráním Československa nastaly pro církev nové časy. Zdá se, podle zápisu, že nová situace se projevila zvnitřněním života ve farnosti. Na kostele došlo k opravám, kostel obrdžel od různých dárců svícny a liturgické předměty. Došlo k několika poutím: na Tábor, Bozkov u Semil...
Ve farnosti začalo pracovat exerciční hnutí. Toho roku byli poslání ministranti Vladislav Drbohlav, František Gross a dcera obecního chudého z Troskovic Emilie Najmanová na exercicie k ctihodným sestrám sv. Kříže. Z dospělých farníků exercicie absolvovaly dvě ženy. Farář píše: „Tedy přece nepatrný začátek. Bohu díky!  Exerciční hnutí mělo svou základnu v Turnově, kde se o jeho rozšiřování zasloužila Růžena Krámská.
Zvláště depresivně na lidi působilo, že na dušičky ani o vánocích nesměly hořet na hrobech svíce a muselo být zatemněno.
Demografická zpráva: narodilo se 17 dětí, oddáno bylo 8 párů, zemřelo 22 lidí, 1 konverze a 3 odpady od víry.
Škola: v Újezdu pod Troskami byla zřízena trojtřídka. Přišel nový pan řídící: Bedřich Eisenbarth (farář si ho velmi vážil). Ve škole, i přestože byla válka, nastaly příznivější poměry a špatné knihy byly vyřazeny z výuky. Dětí na náboženství chodilo v Újezdu 60, v Ktové 20 a v Troskovicích 34.

1940
Začátek roku začal krutou zimou (-31 stupňů C) a následnými záplavami.
Nařízením německých úřádů bylo zakázáno slavit Slavnost Božího a Těla a sv. Petra a Pavla. Tato proticírkevní nařízení byla pro faráře obzvlášť trpké, protože lidí ve vsi se radovali, že budou mít více času na své „záležitosti  a církevní svátky považovali zřejmě za něco co jim brání v jejich aktivitách.
25. května proběhla biskupská návštěva s biřmováním. Litoměřický biskup Alois Weber biřmoval 139 křesťanů. Atmosféra biskupské návštěvy je vylíčena velmi citově a vlastenecky. Biskup je zde vylíčen jako někdo, kdo je sice jiné národnosti ale přesto věřící ujišťuje láskou.
V Rovensku sehrál sbor divadelních ochotníků náboženskou hru  Pasačka z Lurd , která se stala velmi populární.
Byla zakázána půlnoční mše svatá a proto papež poprvé v dějinách liturgie povolil sloužit půlnoční mši na Štědrý den k večeru.
Demografická zpráva: narodilo se 8 dětí (ve skutečnosti více ale děti se rodí v jičínské nemocnici a jsou zde také křtěny, což způsobuje nepořádek ve farní statistice), oddáno bylo 11 párů a zemřelo 12 lidí. Konverze byly 2.
Škola: z náboženských knih nebyl německou vládou schválen katechismus a prvouka, takže pro kněze nastaly opět neutěšené poměry.